Úsvit novejch časů......

 
Je to šíleně daleko a blíž než si myslíš. Až uplynou minuty v rocích a roky v minutách, nezbude než čekat na to, co se nám už stalo. Čekání je jistota svýho druhu - každej den slunce vychází a zapadá, listí žloutne, v zimě opadá a tak dál... V rádiu jsme nechali zahrát písničku s věnováním pro všechny, kdo dopadli tak, jak mysleli, že nikdy neskončej.  A ruce namočený v bravách a ředidlech - nikdy jsme nechtěli víc, než svobodu a noční Holešovice. 
Hráli pro nás.

A všechno to je tam venku, pořád na nás čeká celej život. Vzpomínej na to, co bude - právě proto, že se to ještě nestalo (a taky proto, že na minulost se vzpomínat nedá). Doba skončila dřív, než jsem jí stihla prožít, a vlastně je to všechno fuk, protože svůj čas si beztak nosíme v sobě - voní, je náš a na dotek pálí.  

Je to šíleně daleko a blíž než si myslíš - jako každý ráno nad naší Prahou.