Novinky

Finišuju!

Měsíc bylo na webu ticho, a já byla plně ponořená do práce. Ale teď můžu konečně říct: už jen pár tahů a je to!
/It has been silence here on my website for a month, and I was dive down in work. And now I can finally say: the painting is almost finished! Few more touches of brush and -done! 

Proces malby - 2.díl

 

Přichází druhý ,,live“ report z procesu malby!:) A začínáme tam, kde jsme minule skončili.

 

Je-li kresba hotová, přichází na řadu tzv. imprimitura, neboli barevné zatónování podkladu. Já volím většinou klasický okr, ale v případech, jako je např. lidské tělo upřednostňuji zelený podklad, protože pleť pak působí přirozeněji. Zatónování také fixuje na místě veškerý uhel, a také je podstatné pro další práci s barvami. Imprimitura je ovšem záležitost spíše mechanická než kreativní a až po ní přichází na řadu ta pravá ,,tvůrčí činnost”.


Zatónovaný podklad už s kusem malby


 

Při ní, při samotné malbě, vycházím ze svých barevných skic, přičemž je mám – i se základní představou - většinou v hlavě, a tak je nepotřebuji mít nonstop u sebe k nahlížení. Ve chvíli, kdy se prvotní vize začíná shodovat s tím, co vidím před sebou na plátně - neboli to, co vidím v hlavě se překrývá s tím, co vidím před sebou - nastává nepopsatelně silný okamžik. Moment stvoření něčeho zcela vnitřního ve vnějším světě. Ale o tom později.

Lidé se mě nejčastěji ptají, od čeho začínám, to však nejde nijak obecně říct. Učebnicovým příkladem je začínat od největších ploch, nicméně u tohoto obrazu začínám od lidského těla a předmětů v jeho okolí. Přesné určení barev v okolí figury mi pomůže správně namíchat i pleťovku, protože žádná barva na obraze není ostrov:). O zbytku plochy mi dává vcelku přesnou barevnou představu už samotná imprimitura.

 

Malba těla je opět závislá i na čistě praktických záležitostech, jakými jsou např. časové schopnosti pózujících modelů. Z toho důvodu mám práci podvědomě rozdělenou na dvě složky: První složkou je práce závislá na dalších okolnostech (přítomnost někoho, určité světlo atp.) a druhou složkou je práce, kterou je možné vykonávat kdykoli, při tzv. mezičasí. Na takových mezičasích mám nejraději ty drobné předměty rozsypané v dolní části obrazu. Vychutnávám si vkládání objemu, barevných tónů, a jejich variabilitu, protože se jedná o malé, oddělené plošky, které mi umožňují kdykoliv odklonit svou pozornost zpátky k figuře. Jelikož výsledná malba má v sobě kombinovat částečně reálné znázornění, a částečně určitou lehkou kolážovitost, lze na jednotlivých plochách pracovat zvlášť.

Ty drobné kýče, plyšáci, bonbony, šperky a kousky draperie, jsou zároveň jakýmsi oddechem. Mohu si je v klidu prožít, nikam nespěchat, a zároveň přizpůsobovat tak, jak si obraz žádá. U figury je to jiné. Tam je to vždy závod s časem. Když přijde modelka, jsem nezřídka neklidná. ,,Jdem na to, máme jen 3 hodinky, pak navíc už zas bude blbé světlo...” Během těch tří hodin musím ideálně dokončit alespoň nahození nějakého konkrétního úseku, dokud se mi pěkně pracuje s mokrou barvou a akcenty imprimitury. Není možné tu skončit např. v polovině prsa, takže jedu na ,,plné obrátky”.

Figura není oddech. Figura je závod s časem a světlem ateliéru, nutnost soustředění se a výkonu ohraničeného určitým počtem hodin. Něco podobného znají ve větší míře plenéristé, kteří jsou „orámováni“ změnou světla, počasím. Kolikrát si říkám, že já jako figuralista si vlastně nemám na co stěžovat, ale i tak je to takový malý závod formule 1 v rámci velkoformátové malby. Zatímco ostatní části jsou spíš pomalá projížďka po okruhu.

Avšak koneckonců, jsem soutěživý typ a to závodění - překonávání sebe sama - mě neskutečně baví! Zároveň s malbou odhaluji další složky abstraktní skladby obrazu, které moje podvědomí do kompozice uložilo, a o kterých jsem zatím nevěděla. Ty pak lze prohloubit konkrétní prací s barvou nebo detailem v samotné malbě. Stejně tak získávám první zkušenost s jednotlivými věcmi. Přesné rozložení předmětů nebo konkrétní výraz se poprvé odehrají až na plátně, na skice nejsou obvykle zcela patrné. A i když mám jasnou představu v hlavě, teprve až přenesení na plátno mi dá zpětnou vazbu, napoví, a tak kolikrát určí i další směr

 

,,Používám” živé modely a samozřejmě i ostatní předměty se snažím malovat - pokud to jde - z reálu. Mám tak v ateliéru všechny ty kýčovité předměty - plyšového koně, zlatý talířek, perly, svíčku andílka a rovněž i bonbony, marsmallows ve tvaru zmrzlin i houbiček (proč to tak vyrábí se mě neptejte), růžová žužu srdíčka a tak dále. Každý druhý den pak slyším ,,Domaluj to už, ať to můžem sníst! Nemůžu si vzít aspoň tenhle, ten už nepotřebuješ, ne?”

 

 

Nynější podoba - fotka ze 17.4.2017 

Orfeus a já

Zvu do divadla Na Rejdišti na představení Orfeus v podsvětí, kde můžete kromě (skvělého) výkonu herců vidět i kulisy, které jsem pro představení malovala. 
Orfeus se hrál v dubnu, bude se hrát zase v červnu, zde program
/I invite you to theatre Na Rejdišti, where you can see scenery painted by me in Orpheus in Underworld performance. The story and also actors are fantastic, but unofrtunately it´s only in Czech.
Orpheus  was performed in April and will be again in June - program here.
__________________________________
A jelikož ráda sdílím s diváky proces malování, tak přidávám pár fotek z tvorby oněch dvoumetrových formátů:) /And - as you know I liek to share the painting process - so here few photos from ,,making of".

Proces malby - 1.díl

 

(EN:This is short article about process of painting of my new 200 x 200 cm artwork. It´s only in Czech now, but I hope to get it translated soon)

Rozhodla jsem se vám přiblížit svůj proces tvorby a napsat několikačlánkový seriál o díle, které právě vzniká. Vlastně tedy takový live přenos z ateliéru. Konkrétně se jedná o další obraz ze série o povrchnosti (první jste mohli vidět na letošním ArtPrague, anebo se na něj můžete podívat na fotce níže).

Každa má velkoformátová malba je zároveň časovým úsekem. Právě vstupuji do další cca dvouměsíční etapy, během které si prožiju obraz a obraz se prožije skrze mě ven. Dnes budu mluvit o skice a první kresbě na plátno.



První obraz ze série - Další umírá na povrchní společnost", 180 x 200 cm, olej na plátně, 2017 - ve které nyní pokračuji

 

 

První nápad přichází často jako vize - a to doslova. Nejčastěji se mi obraz promítne před očima. Najednou ho vidím. Je to stopa vnímaného, podvědomých asociací a snů, vizuální definice vnitřku duše. Pak hledám skicák, nebo kus papíru a zaznamenávám čímkoliv, co je po ruce.

 

Takových záznamů mám mraky. Teď jak vybrat ten správný, kterému věnuji velké plátno?
Ono se to vlastně vybírá samo - doslova - časem. Je to takový test časem - některé vize během dne nebo dvou zapomenu a zůstanou tak už jen stopou po tužce. Pak jsou ale takové, na které nemůžu přestat myslet týden, dva týdny, měsíc, jsou tím pádem i silnou stopou ve mně. Nemůžu je dostat z hlavy, ani kdybych chtěla, jsou tam, plní ji. A budou tam, dokud je nenamaluji. O takových nápadech vím, že se musí odehrát, nejlépe na velkém formátu, musí se stát hmotnými. Musím je vidět i ve skutečnosti. A hlavně: musí být vidět a viděny. Jsou pak zhmotněním - zobrazením - nehmotného otisku vnitřního vnímání.  

 

Rychlý záznam, kterým to všechno začíná...

Když mi tedy zůstává nápad v hlavě takhle dlouho, postupně ho v několika skicách znovu a znovu znázorním. To, co chci vytvořit k dívání, musím znova a znova formovat, dokud to není perfektní. Přidávám symbolické prvky, upravuji kompozici a prožívám několik rovin příběhů, které se objevují - jednou vztah mezi figurami, potom atmosféru prostoru, gesto... Čím více takových prožitků obraz umožní, tím je lepší. Vnímám to jako vrstvy, spletenec anebo křižovatku - přijdu k obrazu a můžu se rozhodnout, kterým směrem ho budu vnímat, anebo můžu všemi naráz (v tu chvíli je to spíš takový kompaktní uzel).

Skici jsou pro mě hodně důležité. Než se pustím do stloukání rámu a napínání plátna, chci mít kompletní představu o tom, co budu dělat. O komplexním díle, které funguje ve všech směrech, ve kterém není díra. - Označení díra je koneckonců docela přesné. Je-li obraz správně, pak z něj mám pocit celistvosti a uzavřenosti. Pokud na něm ještě něco nesedí, pak to pocitově vnímám jako díru v plotě, kterou cosi prchá pryč, a která se musí opravit. Ideální skicou je tedy taková, která předznamenává mnohovrstevnatý bohatý uzel a neděravý obraz.

 

Když konečně stojím před bílou plochou 2 x 2 metry, nevnímám ten moment nijak posvátně, spíš se už nemůžu dočkat.

Začnu kresbou uhlem, jako vždy podle živých modelů. Vycházet z reálně viděného má oproti fotografii mnoho výhod. Už jen čistě z technického hlediska: fotografie často sjednocuje nebo zkresluje barvy i valér (především u pleťovky) a mění perspektivu. Vizuál, který je přítomný před mýma očima, je pro mě – a to vždy – nenahraditelný. 

 

Nejprve je tedy na řadě kresba ústředních postav výjevu. Než se ale začne, přejděme do lehce praktičtějšího rytmu, který je nedílnou součástí tvorby, tudíž ho nelze vynechat: co dělat, aby modelka vydržela několik hodin s nohama nad hlavou?

Ve výsledku jsem sestavila v ateliéru improvizovanou konstrukci, která zajišťuje relativní pohodlí. Akorát mí ateliéroví kolegové byli trochu nešťastní, protože se gauče pokoušeli zbavit už po mém dokončení předchozího plátna.

Někdy si říkám, jak takovéhle věci řešil třeba Hynais.

 

A konečně, když modelka leží a nepadá z konstrukce, začnu kreslit (a taky si beru bedýnku pod nohy, protože se svými 163 centimetry na vršek obrazu stěží dosáhnu). U nadživotní figury je komplikovanější vidět ji jako jeden celek, než v případě menších prací, tudíž to vyžaduje několikametrové odstupy od plátna a celkově je tím kresba časově náročnější.

Druhý model je na tom o něco lépe – může pouze klečet a nemusí být nahý. Pro své figury čertů mám totiž univerzální černý hábit.

 

Malovat živé osoby je jako dotýkat se jich, jen podivně nepřímo. Vykreslit si uhlem tvar ruky nebo nosu je jako vytvořit živé ještě jednou znova, je to nejintenzivnější prozkoumání tváře. Otiskává mi to přesnou podobu člověka do paměti, takže si pak můžu onu osobu kdykoliv načrtnout znova.

Takhle tedy vzniká první kresba, důležitý základ, na kterém si pak prožiju obraz ještě několikrát během práce s barvou – a o tom zase příště.


V ateliéru se bohužel málokdy sejdou oba modely naráz. A tak, když přijde model B, který se má dívat do očí modelu A, je nutno mu naznačit, kde má model A asi hlavu...

A výsledek :


 


 


 


 


 

 

Knížka k obrazům, obrazy s knížkou

Spousta lidí se mě na ArtPrague ptala na význam těch hadů-ďáblíků v mých obrazech. Proč jsou všude čerti a co to přesně znamená.
I kvůli tomu jsem napsala povídku - o Haďáblech, o poznání skrz temnotu a o tom, co to vlastně je hřích. Pokud vše klapne, vydám ji v červnu v nákladu 15-20 kusů, každou s cca 7mi originálními ilustracemi, vázanou v olejomalbě.

Takže držte palce a těšte se, a tady krátké úryvky, ať víte, na co že se to těšíte:

,,Hele koleje...Koleje, no jo, fakt.. Jak od důlních vozíků..No a tak dopředu, co dál s časem než dopředu, a vepředu však - o kilometr dál - v tom tam! Další Haďábel. Spí, celý modrý jako moře. A další dveře - tentokrát jasně oranžové, už předem oprášené (tam asi chodí lidé častěji, haha), se znakem vln. A věty visící ve vzduchu. Jsou přímo zaseknuté v tom tunelu...
,,..musíš se naučit vnímat, jako vzduch kolem vnímat, vnímat všechno čím je vyplněn… “
,,..nedávno mi sem přišli lidé, nějací bio lidé a mluvili o bio sójových párkách a já jim řekl, že i bio sójové párky jsou hnus…”
hned vedle pak se tunelem nese:
,,a tam dva kameny, přesně vybalancované. “
a o kus dál zas
,,naštěstí mezi bytem a stěnou je ještě prostor, plný trubek od topení a teplé vody a tam se lze schovat….”"

,,
modré nebe, nekonečné a přesto zlatem krásy a krásným zlatem, ne vlastně je to spíš duha, orámované. I když to vizuálně zní snad jako kýč je to vlastně klid v pravé podobě, protože všude rozléhá se napříč světem ultraoranžové vlnění ze slunce. Ultraoranžové vlnění je vlněním naprostého štěstí a absence strachu. Komplementární k němu je ultramodrá barva, barva ultrasmutku, proto na světě existuje-li někde oranžová, existuje ve vašem otisku na sítnici modrá, a stejně tak u nálad, aby pozitivní a negativní bylo v rovnováze.To vlnění je naší fyzikou nezmapované, ultraoranžová nepokračuje totiž spektrem ani vpřed ani vzad, ale do strany, stejně jako z tunelu nyní Haďábel i Kaes vyšli ven bokem.
,,Tady je však jen pozitivní” říká haďábel, neboť i on je vypravěčem příběhu "

Začátek/Begining

Před pár dny jsem začala novou velkoformátovou malbu (2x2 mety). Takhle to vypadá po dvou sezeních s mými modely. /Few days ago I started new big (2 x 2 meters) painting. This is how it looks after two sessions with my models.

Pozvání na čtvrteční vernisáž nové výstavy! / Invitation to thursday´s opening of a new exhibition!

 

Už tenhle čtvrtek se koná vernisáž výstavky v Infocentru Prahy 7 (ul. Milady Horákové 2). Doražte, je to už od 16,30!!:) 
/This Thursday I will be opening small exhibition at Information Center of Prague 7 (street Milady Horákové 2). You are invited, we start at 16,30!

 

Tady krátký textík o výstavě v březnovém Hobuletu (str.20) / Here is short text about exhibition in Hobulet (March issue, page 20)

Přednáška - dnes na ArtPrague

Dnes se uskuteční na ArtPrague (Kafkovo náměstí, P1) má přednáška ,,Proč by měl malíř umět malovat" - resp. k čemu může být vizuální zkušenost a možnost vizuálně reflektovat svá díla?
Odříkám jí za poslední 2 měsíce už potřetí :)
Mluvené slovo doplňuji prezentací (mám super obrázky:D) a v závěru diskuzí. Přijďte! Je to od 17,00 v prvním patře v místnostech Jcejka Gallery (FB). Vstup na ArtPrague (který je potřeba mít, chcete-li na přednášku) stojí 90,-, snížené 60,-.

 

ArtPrague 2017

Tento rok začíná ArtPrague už 28.2. Budu na něm zastoupena galerií JCejka Gallery , která na tomto veletrhu současného umění  představí krom jiných především mou nejnovější velkoformátovou malbu (olej na plátně, 200x180 cm), konečně dokončenou. / ArtPrague -contemporary art fair- starts this year 28.2.2017. JCejka Gallery exhibits my paintings there. And also this new one (oil on canvas, 200x180 cm), finally finished!  

Víc informací/ More info:http://www.artprague.cz/

Přijďte se podívat na AVU/ let´s visit Academy of Fine Arts in Prague

 

Zimní klauzury a dny otevřených dveří Akademie Výtvarných Umění! Dnes večer vernisáž (od 20,00),  následující 4 dny je pak škola otevřená vždy od 10 do 18,00. Mé práce najdete v ateliéru Malby III, a dnes večer a zítra odpoledne tam najdete i mě:) Přijďte, ráda podiskutuju a odpovím na otázky k mým obrazům i malbě jako takové :) //
Winter semester exhibition and doors open days at AVU (Academy of Fine Arts in Prague)! Today it´s opening (from 8 PM) and next 4 days is AVU open every day from 10 AM to 6 PM. You can find my works in Malba (Painting) III studio, door-number 32. Tonight and tomorrow anfternoon you can find there also me :) Let´s visit me, I would be happy to answer all your questions about my work or painting generally. 

Adresa/Address: U Akademie 4, Praha 7

https://www.facebook.com/events/1091806167597960/